Můj první výlet za oceán. Ne že by se mi tam až tak chtělo, ale pokud se člověk chce naučit něco o westernovém ježdění, není na světě lepšího místa. Realita amerického venkova mne mile překvapila. Poznala jsem příjemné lidi, každá show, kterou jsme absolvovali, byla pohodovým setkáním starých dobrých přátel a atmosféra mezi soutěžícími byla naprosto úžasná. Každý, kdo se dozvěděl, že jsem z Česka, se mne okamžitě ptal, zda znám „Peter Stiborsky“ a všichni na něj velmi vzpomínali.

Jelikož jsem zde byla v období nejdůležitějších show v roce, byli jsme každý týden na cestách, účastnili jsme se (já jako pracovní jezdec připravující koně před samotnou show) mimojiné cutting futurity (nejceněnější show 3letých koní) Nebrasky, Jižní Dakoty i Kansasu.

Obrovská zkušenost ze světa cuttingového průmyslu, ze světa, kde pětileté děti jezdí lépe než spousta zkušených jezdců u nás, ze světa plného klidného a samozřejmého přístupu ke koním, z něhož vznikají psychicky vyrovnaní a ochotní koně, schopní podávat špičkové sportovní výkony.

Po dvouměsíčním pobytu na podzim 2010 jsem se k Vancům vrátila na jaře 2011 na další dva měsíce. Věnovali jsme se jarní přípravě cuttingových koní, obsedání dvouletých hříbat. Já dostávala více příležitostí nejen jako turnback (jezdec, který při cuttování vrací tele směrem ke stádu, a ovlivňuje tak trénink či show podle požadavků pro konkrétního cuttujícího koně), ale také při samotném cuttování telat či práci na trenažeru. K tomu jsme se věnovali práci kolem stovky masných krav, které se právě telily, a několikrát do týdne jsme sháněli z pastvy padesátku veselých ročních longhornů na cuttingový trénink.