Rančerská škola na Alvordu není zrovna místem pro pohodovou rekreaci, ačkoli by se to možná někomu z fotek mohlo zdát. Naopak zde zaplatíte nemalé peníze za to, že můžete pracovat. Když je hodně práce, tak klidně i od čtyř ráno do půl desáté večer. A že práce na Alvordu je pořád dost a dost.

Alvord vlastní asi 2300 krav (matek), k tomu neskutečné rozlohy neuvěřitelně chudých pastvin (poušť, bažiny, hory – nic mezi tím), takže pokud se neznačkovalo, nesháněli se ročci na prodej či nevyšetřovali býci, přeháněla se menší stáda matek s telaty po chudých patvinách tak, aby měli neustále dostatek potravy. Přímo při práci nám pak Martin pomáhal jak lépe číst a ovládat dobytek, jak se snáze dorozumět s vlastním koněm, jak to všechno zkombinovat při lasování. Oregonská krajina se nám stala obrovskou tréninkovou halou – využívali jsme krajinné prvky pro trénink obratů, pozice při sliding stopu, spinovali na cestě při čekání na trailer, cuttovali jsme „suché“ krávy, lasovali telata a při přesouvání býků jsme s nimi cválali kruhy. Začínám chápat, že vaquero koně opravdu vznikají tam venku, při práci.

Obrovská lekce horsemanshipu a stockmanshipu, ale i celoživotní vzpomínka na dechberoucí výhledy na hory i z hor, na stádo cválajících mustangů, pohledy na vycházející i zapadající oregonské slunce z koňského hřbetu, pohodu při koupání v horkých pramenech i na pokoru a moudrost několikáté generace kovbojů. Mám pocit, jako by tady byl Bůh světu blíž. Pokud člověk chce…