I. Horsemanship
II. Colt-starting
III. Cow-working
IV. Ranch Roping
“Proste, a dánoť bude vám; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevříno.
Nebo každý, kdož prosí, béře; a kdož hledá, nalézá; a tomu, kdož tluče, bude otevříno.” Matouš, 7 : 7 – 8
(Předem se omlouvám za používání některých anglických výrazů, ale mnohdy jsou výstižnější, než jejich české překlady. Pokusím se vždy vysvětlit)
Horsemanship
První týden nás čekala klinika nazvaná velmi jednoduše horsemanship, tedy jezdectví. Ačkoli ranč Martina a Jennifer Blackových disponuje velmi prostornou pískovou jízdárnou, prakticky všechny výukové hodiny se konaly venku na kopcích nad rančem. Kamenité svahy i rozlehlé písčité roviny na vrcholcích kopců jsme využívali pro trénink spinů, přeskoků, ale hlavně v podstatě velmi jednoduchých cviků, které v sobě skrývají větší tajemství, než si většina z nás dovede představit. Třeba taková chůze po přímé linii. Jak to udělat, aby kůň tuto linii držel sám, jen z pocitu toho, že tím směrem míří jeho jezdec, a aby přitom vyšlapoval uvolněně a s dostatečnou energií. Nebo obyčejná jízda z kopce a do kopce – aby se stala bezpečnou a kontrolovatelnou v každém kroku.
Mám pocit, že i v jezdectví platí Martinova oblíbená slova z výuky lasovaní – trénujte chytání, ne míjení. Stejně tak při jízdě na koni – pokud kůň nerozumí jemné pobídce, nemá cenu pobídku zdůrazňovat. Chceme koni předat informaci v jemu pochopitelné podobě. Takže pokud zjistíte, že míříte špatným směrem, zintenzivněním pobídky docílíte pouze toho, že budete dříve tam, kde jste být nechtěli. A totéž platí i u obratů a dalších cviků.
Jedna účastnice kurzu ve snaze otočit svého koně ze sedla jednoduše čelem vzad, převrátila koně na záda. Když jí Martin vysvětloval, že neměla koně couvat tak, že neviděl jinou cestu, než se postavit na zadní, paní se dušovala, že nechtěla s koněm couvat, pouze se otočit. Martin: “Ale ten kůň tu informaci nedostal?!”
Je snazší koně učit malé, jednotlivé kroky, přivést ho dostatečně blízko, aby se mohl “trefit” a pak teprve zvyšovat obtížnost, než si naivně myslet, že pokud začnu se střední obtížností a budu dostatečně dlouho opakovat “míjení”, dostanu se k vyšší úrovni rychleji.
Martin je geniální učitel v tom, jak se věnuje jednotlivým lidem a jejich koním na úrovni, ve které se momentálně nacházejí. Každá jezdecká dvojice je individualitou na své vlastní cestě a Martin dokáže nejen rozpoznat, v kterém bodě cesty se dvojice právě nachází, ale také ji posunout dál – často mnohem dál, než byste na začátku týdne věřili.
Na druhou stranu, aby si člověk z Martinovy výuky vzal více, než jen jednotlivá cvičení (což je základem pro to, aby se člověk mohl i bez dohledu trenéra dále rozvíjet a k Martinovi jezdit “jen” pro korekci a další inspiraci), je potřeba, aby o věcech opravdu přemýšlel a učil se je cítit. Myslím, že bez dobrých základů v ŘEMESLE jezdectví a komunikace s koněm, je Martinova výuka těžko obecněji pochopitelná. Tady už se bavíme o horsemanshipu na základě pocitu, souznění s koněm, ne o řemeslném vykonávání cviku. A já si znovu, snad intenzivněji než kdy předtím, uvědomuji, jak moc mi daly Vaškovy kurzy a jeho trpělivé vysvětlování a opakování základů, i hodiny strávené rozmanitou prací s mnoha odlišnými koňmi.
Colt Starting
Asi budu vždycky používat český výraz “obsedání”, přesto se mi anglické “starting” hodně líbí. Práce s mladým koněm není jen o tom nasednutí, ale je to celkové nastartování hříběte, jeho příprava pro život v lidském světě. A jak říká Martin, první dojem můžete udělat jen jednou. Pokud je první dojem dobrý, dají se na něm budovat další pozitivní zkušenosti. Pokud ale první dojem pokazíte, bude vám trvat výrazně déle tento dojem smazat. A těch “prvních dojmů” je u koní opravdu hodně.
Tento týden jsem začala chápat, že jemnost a citlivost koní sahá někam daleko za mé hranice citlivosti. Martin s námi celý týden tuto hranici hledal a snažil se ji posunout co možná nejdále. Tak, abychom koním mohli ponechat jejich přirozenou citlivost a využít ji ve svůj prospěch. Seděli jsme tak na koních, kteří v blízkosti člověka strávili za celý život jen několik desítek minut, a ovládali jsme směr jejich pohybu jen vahou a několika gramy (myslím tím opravdu gramy!) v ruce s vodítkem na obyčejné ohlávce. Pokud si totiž nezničíte citlivost koně, nepotřebujete jej léty v sedle postupně zjemňovat na pobídky. Jen prostě využijete toho, co vám kůň nabízí. A on toho nabízí víc, než dokážete přijmout.
Na druhou stranu tím nechci říct, že při správném postupu můžete udělat ze svého hříběte bridle horse za jeden den. Čeká vás ještě mnoho let a jezdeckých hodin naplněných spoustou “poprvé”, kterými musíte svého koně korektně provést. Ale nejen výsledek, i cesta stojí za to, protože každá minuta strávená s koněm, který vám dává to nejlepší ze své přirozenosti – z té přirozenosti, kterou jste v něm neudusili, ale naopak se ji snažíte nalézt v sobě – je nepopsatelným zážitkem.
Cow-working
Tento týden si hrajeme s kravkama. V porovnání s opravdovou prací na Alvord Ranch je to opravdu hraní, ale člověk se bude asi celý život učit číst krávy i pracovat na svém horsemanshipu, a tady byla příležitost zaměřit se na detaily a více potrénovat s koněm bez tlaku nutnosti odvést určitou práci. Pro některé studenty i koně bylo tohle první setkání s krávami, a bylo zajímavé sledovat, jakou práci pro ně Martin vybírá, i pokrok, který studenti během těch pěti dní udělali.
Během prvních tří dní se postupně učíme hýbat s vybranou krávou určitým směrem, určitý počet kroků. Hrajeme si s “balance point” a zkoušíme, jak ho využít pro obrat krávy směrem k nám či od nás. Cuttujeme (oddělujeme od stáda) nejprve jednotlivé krávy, později i páry (matka a tele). Čtvrtý den Martin uzná, že jsme se naučili dost, a vezme nás k sousedovi, který potřebuje oddělit ze stáda asi 40 párů. Obvykle to dělá sám, jen s jedním koněm a třemi psy. Partě studentů to asi trvalo déle, ale dobrý pocit, že pomáháme s opravdovou prací, nás neopustil 🙂
Poslední den kliniky jsme opět strávili na našem “tréninkovém” stádě. Probrali jsme základy cuttingu a práce v “A-pen”, odváděli pár od stáda přes přírodní překážku (kterou představoval Martin na koni). Stádo krav, které ještě v pondělí reagovalo na přítomnost jezdců na koních splašeným úprkem, bylo v pátek (po dni odpočinku) zpracované tak, že jednotlivé krávy v klidu reagovaly na pobídky kovbojů, nechaly se ovládat a manipulovat, a některé kravky v rodear si lehly a pohodlně přežvykovaly. My kolem nich projížděli s cuttovanýma kravkama a dostávali extra body, když kravky zůstaly v klidu ležet.
Tak se těším, až mi zase doma budou vyčítat, jak kovbojové týrají chudáčky telátka…
Ranch Roping
Poslední týden, pro mnoho z nás asi největší výzva – skloubit jezdecké dovednosti a znalost krav s lasovaním.
Jelikož naprostá většina studentů s lasováním více či méně teprve začínala, probrali jsme vše hezky pomalu a postupně. Po teoretickém úvodu o typech las a lasování vůbec jsme se naučili, jak vybudovat smyčku (omlouvám se za používání laických výrazů, lasařskou terminologii znám pouze v angličtině, jsouc českým lasováním nepoznamenána) a jak hodit základní hody na hlavu a zadní nohy. Naučili asi není ten správný výraz, protože podle Martina by měl člověk úspěšně chytit stokrát za sebou pomocí jednoho hodu, a teprve poté se učit jiný typ hodu.
Část studentů si tak po celý týden vystačila s budováním smyčky a základními hody. Pokročilejší, nebo takoví jako já, které z několikahodinového točení lasem už bolela ruka, se pak učili i některé složitější hody, při kterých se lasem točí poněkud jinak, takže má člověk i pocit, že si odpočine 🙂 Já si na Martinův popud zkusila i lasování levou rukou, ale asi zůstanu pravákem…
Od prvního dne jsme zkoušeli lasovat i z koní. Ačkoli nás na to Martin od začátku připravoval (při lasování ze země jsme stáli rovnoměrně na obou nohách, levou ruku drželi, jako bychom v ní měli otěže, hody na zadní nohy trénovali tak, abychom později chytili i tele pohybující se od našeho koně), mezi lasováním ze země a ze sedla je obrovský rozdíl, takže i když si člověk ze země už umí s hody trochu vyhrát, z koně začíná znovu prakticky od nuly. Třetí den jsme k tomu přidali lasování pohyblivého dummy (umělé tele), do toho vložili procvičení dally (postupné omotávání lasa kolem sedlové hrušky) s lasem přivázaným k plotu, takže když koncem týdne přišel soused s tím, že potřebuje naznačkovat pár telat, Martin mu sebevědomě nabídl výpomoc od party studentů, z nichž někteří drželi laso v ruce poprvé v životě před čtyrmi dny.
Je chladný podzimní den, mrholí. Sháníme stádo krav s telaty, soused rozdělává oheň. Držíme stádo pohromadě bez opory plotu uprostřed pastviny. Martin lasuje tele za hlavu, chvíli ho nechává, ať si zvykne na laso kolem krku, a my pak jeden po druhém lasujeme zadní nohy. S Martinovou podporou se to všem nakonec daří a všichni úspěšně zvládají i držení telete při pálení značky a kastrování. Někteří studenti přitom vůbec netušili, co mají po zalasování telete dělat, ale Martin a zkušení koně je krok po kroku celým procesem provedli s klidem a jistotou ostřílených kovbojů a učitelů. Mají můj obdiv.
Po několika dlouhých dnech lasování a značkování na Alvord Ranch by se tohle lasování mohlo zdát poněkud nudným odvarem opravdové práce, ale pokud k tomu jen trochu přičichnete, lasování telat se smysluplným účelem se stane zábavou a poučením bez ohledu na to, kolik telat a za jak dlouho zalasujete.
Celý kurz jsme pak zakončili lasováním koz v baru v Bruneau. Sešla se zde půlka vesnice, a tak jsme lasovali s nejlepšími lasaři Ameriky i s jejich čtyřletými dětmi. Já v týmu s Martinem jsme přes časovou penalizaci za zalasování pouze jedné zadní nohy měli nejrychlejší čas ze všech týmů. Nic si z toho nedělám, protože jak říká Jennifer, zalasovat kozu je spíš nehoda, než dovednost 😉
Máme za sebou měsíc různorodých klinik s Martinem Blackem. Myslím, že všichni jsme se hodně naučili, hodně posunuli, snad dál, než jsme si vůbec troufli doufat. Poznali jsme pár nových lidí, se stejně bláznivou touhou celý život hledat dokonalost ve vztahu s koněm. Snad, jednou, na chvíli… Jistě vím jen to, že Martin je ten pravý člověk, který pomáhá hledat cestu.
