Výzva pro zlepšení vztahu s vaším koněm
Úvod
Ahoj, ráda bych vám představila tuto malou výzvu pro zlepšení vztahu s vaším koněm. Budu ji nazývat „15ti denní“, protože se bude skládat z 15ti samostatných videí, kdy na každém vám představím jedno cvičení. Záleží ale samozřejmě na vám, za jak dlouho je zvládnete. Pro někoho to bude brnkačka na pár lekcí, někdo nad tím může strávit i několik měsíců. Nenechte se odradit, každé cvičení, které vás i vašeho koně baví a dávají vám oběma smysl, vás posune dál a pomůže vám zlepšit váš vztah a spolupráci.
Výzva je primárně určena pro mírně pokročilé jezdce a pro věčné začátečníky, ale inspiraci v ní mohou najít i pokročilí jezdci, kteří chtějí zlepšit svůj vztah s koněm. Pokročilí horsemani zde mnoho inspirace nenajdou, protože budeme zůstávat u jednoduchých, základních variant cviků. Stejně tak tato videa nedoporučuji jako návod k obsedání, ačkoli stejná cvičení se při obsedání mladých koní používají, rozsah těchto videí ale není příliš široký a na obsedání prostě a jednoduše nestačí.
Pokud máte pocit, že tato videa jsou vhodná právě pro vás, pak vám přeji příjemnou zábavu nejen při jejich sledování, ale hlavně až budete tato cvičení sami zkoušet s vaším koněm.
Na konci této výzvy budu ráda, pokud mi pošlete videa z toho, jak se vám dařilo. A pokud byste měli chuť pokročit ještě dál, ráda vás uvidím, ať už při individuálním tréninku, nebo třeba na některém z mých kurzů na ranči Křížánky.
Přeji příjemnou zábavu.
Výzva 1 – Pohyb v kruhovce
Při tomto prvním úkolu bude vaším cílem poslat koně ve volnosti v kroku a klusu vybraným směrem. Nejjednodušší je využít kruhovou ohradu, pokud ji máte k dispozici, pokud ne, použijte menší výběh, jízdárnu, nebo si provizorní kruhovku vyrobte z pár tyček a ohradníkové pásky. V rámci této výzvy ji použijeme pouze krátce, na toto první cvičení takže není potřeba budovat nic složitého.
Postavte se někam ke středu kruhovky, rozmyslete si, kterým směrem chcete svého koně poslat a tomu přizpůsobte svou pozici vůči koni. Jaké použijete pomůcky pro vyslání koně žádaným směrem nechám na vás a vašem koni. V podstatě jediné, co potřebujete vědět, je to, že kůň má vždycky pravdu. Pokud se kůň rozejde opačným směrem, je to s největší pravděpodobností proto, že stojíte na špatném místě. Pokud se nechce pohnout, je to proto, že váš tlak pro něj není dostatečně motivační. Pokud vystřelí zběsile dopředu, má k tomu důvod, a jako první si zkontroluji, zda ten důvod nejsem já. Zkuste během práce zůstávat co nejblíže středu kruhovky. Tak daleko, aby váš kůň již chápal vaše požadavky, ale zároveň tak blízko středu, aby pracoval váš kůň více, než vy. 😊
Pokud se z nějakého důvodu potřebujete přiblížit ke koni, nikdy nechoďte tak, blízko, abyste byli v dosahu jeho kopyt! I ten nejhodnější kůň se umí naštvat, když zvýšíte svůj tlak na něj a pokud je ve volnosti, často vás překvapí jeho nezvyklá reakce. Řekněme, že se vám podařilo dostat koně do pohybu, v kroku nebo klusu, s cvalem v rámci této výzvy pracovat nebudeme. Na koně netlačte, chvíli si užijte pohled na jeho příjemný pohyb. Poté ho změnou svého postavení požádejte o změnu směru. Nestoupejte si přímo před něj, ale dejte mu dostatek prostoru, aby si mohl změnu směru promyslet. Jsou koně, kteří reagují na lehkou změnu pozice člověka, jiné koně budete muset ke změně směru důrazně přinutit. Každý kůň je jiný a jen nám svou reakcí říká, jak na tom je. A podle jeho reakce pak pracujeme dál.
Vždy si při práci ze země představuji, jaké by to bylo, kdybych teď na koni seděla. Pokud se mi tato představa líbí, není co řešit a mohu pokročit dál. Pokud je reakce koně příliš líná, nebo naopak zbrklá, nebo pokud se mě kůň pokusí během změny směru převálcovat, pracuji na tom tak dlouho, dokud mi jeho reakce nepřijde aspoň o kousek lepší. Dejme tomu, že jsem měla několik příležitostí změnit koni směr jeho pohybu, rytmus z kroku do klusu a zpátky do kroku, reakce koně se mi líbí nebo se alespoň zlepšily, nabídnu koni pauzu tím, že povolím veškerý tlak a nabídnu mu tolik prostoru, kolik potřebuje. Couvnutím, nebo prostě odchodem na druhou stranu kruhovky. Pokud jsem pracovala správně a pokud jsem v tuto chvíli opravdu vypnutá a nepůsobím na koně žádným tlakem, zareaguje kůň přijmutím pauzy – tím, že se zastaví, podívá se na mne oběma očima nebo se rozejde směrem ke mně. V této počáteční fázi tréninku přijmu jakoukoli formu pauzy, kterou je kůň schopen nabídnout. Přijdu k němu a užíváme si společný klidný čas. Tato část práce, ačkoli vypadá, že se v ní nic neděje, je nesmírně důležitá. Opravdu se vypněte, přestaňte řešit blbosti, a prostě jen buďte spolu. Pro koně a naši další úspěšnou spolupráci je důležité, abychom dokázali být spolu a nic nedělat. Kůň takto tráví podstatnou část svého života a přesto je pro něj často velkým překvapením, když zjistí, že takovou pohodu může zažít i s člověkem. Že i s člověkem se dá vypnout a být bez stresu. Takže pokud vedle vás váš kůň svěsí hlavu dolů, přežvýkne si, nic neřeší a jakoby usíná, máte postavený jeden ze základních kamenů úspěšné partnerské spolupráce. 😊
Výzva 2 – Osobní prostor
Dnešní video bude kratší, ale myšlenka, kterou bych vám dnes ráda předala, je o to důležitější. A podle zkušeností z kurzů si troufám říct, že pro některé z vás bude mít ohromný přesah do další práce. Jedná se o respektování osobního prostoru člověka koněm.
Koně, kteří mají neujasněný vztah s člověkem, se ho velmi rádi pokoušejí pošlapat, či převálcovat a často je za tím naprosto jednoduchá otázka ze strany koně: Co s tím človíčku budeš dělat? A na vaší reakci pak záleží, jaký bude váš další vzájemný vztah.
Někteří z vás se asi teď dušují, že jejich kůň by je nikdy nepřeválcoval, ani na prsty by jim nešlápl, a když, tak určitě ne schválně. On se jen rád mazlí. Chce mi dávat pusinky. A když se pak takového majitele zeptám, proč právě od svého koně couvl, často si ani není vědom toho, že to udělal. Kůň ho odstrčil a člověk o tom ani neví. Tito koně mají často pár společných projevů. Jsou to koně, kteří se necítí dobře s člověkem. Hledají, čeho by se lekli a jejich úlekové reakce bývají velmi nepříjemné. Pokud mají stát vedle člověka, neumí být v klidu. Což se výrazně zhoršuje v cizím prostředí. Jejich majitelé si často stěžují, že je nemohou provést kolem ohrady se sousedovic ovcema, kolem traktoru, doplňte sami. Není to pravidlem, ale velká část těchto problémů najednou zmizí, pokud si s koněm vyřešíte osobní prostor.
Pokud máte pocit, že s koněm máte toto téma vyřešené, udělejte si malý test – najděte zúžený průchod plný bubáků a projděte ho se svým koněm na vodítku tak, abyste měli naprostou jistotu, že i přes úprk před bubákama na vás váš kůň nešlápne. Pokud jste v klidu, můžete bez ostychu pokračovat na další video. Pokud se bojíte projít, kůň vás během testu převálcoval, nebo jste si už dříve přiznali, že toto je váš problém, chtěla bych po vás dnes jedinou, jednoduchou věc – vysvětlete svému koni, že má respektovat váš osobní prostor.
Říká se tomu osobní, protože je jen váš vůči vašemu koni. Každý máme vůči každému koni jinou velikost osobního prostoru. Je potřeba si upřímně přiznat, v kterém místě už mi blízkost mého koně začíná vadit a nekompromisně koně poslat za hranice tohoto prostoru. Nepřemýšlejte o tom, jak to korektně udělat. Vzpomeňte si na vyceněné zuby vůdčí klisny ve stádě a prostě koně pošlete pryč. Teď hned! Bez váhání. Jakmile kůň couvne, opustí váš osobní prostor, i kdyby to bylo jen o krůček, povolte! Vydechněte, usmějte se. Cokoli, co vám zase pomůže hodit se do klidu. A nedělejte si hlavu s tím, že jste byli příliš drsní. Pokud jste opravdu koně poslali za hranici osobního prostoru, tak kůň už nejspíš dávno spokojeně přežvykuje, usíná v pauze a nejspíš si říká něco o tom, že ten jeho človíček poprvé v životě udělal něco srozumitelného. Že to s ním třeba nebude tak marný. 😊
Výzva 3 – Posílání na kruh
Dnes si probereme posílání koně na kruh. Myslím, že toto cvičení v různých obměnách najdete snad u všech trenérů. Každá varianta má svůj konkrétní účel, konkrétní cíl a netroufám si říct, že je jedna lepší než druhá. Pro každého koně a každou fázi tréninku se bude hodit něco jiného, ale do takových detailů v rámci naší výzvy zabíhat nebudeme. My si probereme jen základní postup a pokusím se vám u toho nastínit souvislosti s navazujícím tréninkem.
Nejvhodnějšími pomůckami pro toto cvičení jsou podle mého názoru asi čtyř metrové vodítko (osobně mám ráda 12 – 14 mm silné jachtové lano od firmy Bang) a k tomu provazová, případně stájová ohlávka. Někdo ocení i tušírku, mrkvovku nebo praporek. Stoupneme si před koně, pokud mu to chceme zjednodušit, tak si stoupneme kousek bokem od směru, kam budeme koně posílat, naopak náročnější, ale do budoucna velmi praktická je varianta, kdy stojíme koni jakoby v cestě, ve směru, kam ho budeme posílat. Natočme se lehce tak, abychom koni otevřeli cestu, kam ho chceme poslat (vzpomeňte si na svou pozici, když jsme pracovali ve volnosti v kruhovce), vytáhneme ruku na vodítku do strany (díky tomu se kůň učí následovat budoucí otěž a zlepšíme si tak reakce koně na otěž pro dobu, kdy budeme v sedle) a začneme vyvíjet lehký tlak koncem vodítka, tušírkou, či praporkem někam směrem na rameno koně. Dokud kůň přemýšlí o reakci, nemusí ještě reagovat nebo reaguje z našeho pohledu špatně, pak nezvyšujeme tlak, ale v klidu a vytrvale si říkáme o správnou reakci. Pokud kůň nereaguje a náš tlak ignoruje, pak tlak můžeme postupně zvyšovat. Ve chvíli, kdy kůň správně zareaguje a nemusí to být nutně vykročení správným směrem, stačí přenesení váhy, pomůcky povolíme a necháme koně dokončit reakci, myšlenku. Naše povolení je nesmírně důležité, pokud chceme do budoucna koně, který jemně reaguje na naše pomůcky a nemusíme ho tlačit do každého kroku. Pokud kůň pokračuje pohybem na kruhu, je naší první povinností koně nerušit. Pokud se kůň zastaví, máme novou příležitost trénovat rozejití. V počátcích tréninku je opravdu důležité spokojit se s málem – stačí klidné rozejití, samostatný pohyb na prověšeném vodítku – to je potřeba odměnit tím, že koně neruším. S postupem času si mohu říci o to, aby samotné rozejití na kruh bylo s ramenem směrem ode mne, aby kůň nevyvracel hlavu ven a žebry netuhnul proti mně, aby se prostě pohyb na kruhu stával tak říkajíc jezdecky krásnější, propracovanější. To už jsou ale věci nad rámec této výzvy.
My ukončíme lekci tím, že dáme tlak proti zádi koně – můžeme se na ni podívat, nebo se proti ní rozejít, poslat k ní vodítko – cokoli, co přiměje koně, aby přemýšlel o ustoupení zádí a člověk by přitom zůstal v bezpečné vzdálenosti. Pokud přitom kůň stále odchází předníma nohama dopředu, pomůžeme si ťuknutím do ohlávky. A myslím tím opravdu ťuknutí, ne přetahování. Pokud je ustoupení zádí korektní, tedy záď ustupuje do boku, vnitřní noha překračuje před vnější a přední nohy stojí, respektive se otáčí kolem jedné pivotní nohy, pak stačí jeden, dva kroky, a koně necháme užít si zaslouženou pauzu. Naším cílem je klidné, uvolněné ustoupení zádí, protože zpomalovací a zklidňující efekt tohoto pohybu využijeme později i v sedle. Totéž samozřejmě děláme i na druhou ruku.
A to je pro dnešek vše. 😊
Výzva 4 – Změna směru
Dnešní výzvou navážeme přímo na předchozí cvičení. Náš kůň už se umí na jemné pomůcky rozejít požadovaným směrem a zastavit s ustoupením zádi. Pravděpodobně to zvládá nejen v kroku, ale i v klusu, protože pokud v pomalém tempu správně pochopil myšlenku, pak provedení cviku v klusu pro něj bude poměrně snadné. Rozejití i zastavení zvládá na levou i pravou ruku.
Dnes si oba směry propojíme. Dejme tomu, že se náš kůň pohybuje kolem nás na levou ruku. My máme v levé ruce vodítko vedoucí k ohlávce, v pravé ruce konec vodítka, tušírku či praporek. Abychom dosáhli plynulé změny na pravý kruh, přehodíme si pomůcky v rukách ještě před tím, než dáme koni první pobídku ke změně. Nyní požádáme koně o ustoupení zádí. Jelikož už to dobře zná, nabídne nám jeden, dva ochotné uvolněné kroky do ustoupení zádí. Nyní následuje pro člověka nejnáročnější část, aby během zlomku vteřiny přepnul z ustoupení zádí na poslání předku koně do nového směru. Musíme přecvaknout jak v naší mysli, tak fyzicky v našich pomůckách. Prostě v klidu, ale jednoznačně přestaneme koně žádat o ustoupení zádí a pošleme ho do nového, v našem případě pravého směru. Díky tomu, že kůň nezastavil, ale neustále se pohybuje, je pro koně snazší použít záď pro ustoupení předkem a opět se rozejít dopředu. Celému pohybu na zádi pomáhá i to, že my koni tak trochu stojíme z cestě (ať už fyzicky nebo psychicky) a i díky jeho respektu k našemu osobnímu prostoru, udělá kůň pěkný, těsný obrat kolem zádi. Ještě během obratu může kůň – s naší pomocí či bez ní – přehodit své ohnutí a být od začátku pohybu na novém kruhu v korektním ohnutí. To už je ale trochu jiný level.
Nám v tuto chvíli postačí plynulý obrat z jednoho kruhu na druhý, kdy se kůň nezastavuje a nenarušuje náš osobní prostor. Pokud se nám takový obrat povede, je dobré po pár krocích zastavit, pochválit a nastavit celou situaci tak, abychom si vyzkoušeli i obrat z pravé ruky na levou.
Výzva 5 – Couvání
Dnešní téma, couvání, by vydalo na hodně dlouhou kapitolu. Nechci v rámci této výzvy zacházet příliš daleko, ale couvání je věc nejen velmi praktická a využitelná v každodenním kontaktu s koněm (ať už ze země nebo ze sedla), ale také má velký vliv na psychiku koně. Jsou koně, kteří na pokyn člověka necouvnou, ani kdyby je člověk tlačil veškerou fyzickou či psychickou silou. A právě tito koně se často velmi změní i v tom, co s couváním zdánlivě naprosto nesouvisí. Stačí s nimi vykomunikovat couvání tak, aby to pro ně bylo srozumitelné.
Způsobů, jak s koněm couvat, je velké množství. My si ukážeme dva způsoby, které já osobně používám nejčastěji.
První způsob přímo souvisí s naším osobním prostorem. Pokud jste tedy zvládli kapitolu o osobním prostoru, mělo by toto couvání pro vás být velmi snadné. Postavte se před koně, do ruky si vemte tušírku, mrkvovku či něco podobného. Tato pomůcka vám umožní dávat koni přesné pokyny a také je okamžitě ukončit. Pobídky koncem vodítka bývají poněkud nepřesné a pro samotné učení nefungují tak dobře. Když se rozhodnete pro couvání, dejte to koni vědět svým postojem, pocitem a přizvednutím tušírky. Pokud nereaguje, ťukněte ho po plecích. Jak moc, to vám řekne váš kůň. Chvíli počkejte a případně ťukněte znovu. Pokud kůň nereaguje, nezvyšujte frekvenci ťukání, ale jeho intenzitu. Pokud utíká pryč, v první řadě se ujistěte, že se neocitáte v blízkosti zadních nohou (pokud ano, použijte vodítko) a pak si v klidu ale důrazně trvejte na svém.
Pokud se kůň natočí čelem proti vám a pokusí se couvnout, odměňte ho pauzou a po chvíli požádejte o další couvnutí. Cílem je, aby kůň couval ochotně, rovně a uvolněně. Drží se od vás na příjemnou vzdálenost, tedy ani neprchá, ani se na vás netlačí, sám se drží čelem k vám a couvá rovně od vás, postupně si dává hlavu níž. Zastaví, kdykoli vy povolíte, a spokojeně odpočívá.
Druhý způsob couvání, který si ukážeme, často využijete v situacích, kdy jste blízko koně (typicky například vykládání z vozíku), je také snáze propojitelný do sedla. Ze začátku si stoupněte vedle hlavy koně, bude to pro vás jednodušší, časem nezáleží ani tak na naší pozici, ale na způsobu, jakým působíte na ohlávku. Otočte se směrem dozadu a chytněte rukou ohlávku těsně pod bradou koně. Postupně sevřete pěst a jemným působením předejte koni informaci, že po něm chcete couvnutí. Nezkoušejte ho k couvnutí donutit – pokud uspějete, stejně nebude o co stát. Pokud nereaguje, zkuste ho raději rozhýbat doprava a doleva, s lehkou nabídkou k couvnutí. Jak moc musíte kývat, to opět záleží na koni. Důležité je netahat dozadu a při první snaze o couvnutí povolit. A jako u všech cviků, stavět na této snaze. Čím menší snahu odměníte, tím více se kůň bude snažit.
Pamatujte, že cílem není kůň, kterého přeperete, ale takový, který na vaši jemnou žádost dvěma prsty nejen ohne hlavu doleva či doprava, ale také měkce zacouvá.
Výzva 6 – Reakce na ruku
Dnešní video tak trochu souvisí s předcházejícím, a já chvíli váhala, které cvičení dát jako první. Stejně ale všechno souvisí se vším a v celém jezdectví budete zjišťovat, že teprve následné cviky vám pomohou zdokonalit ty předešlé. Dnes se tedy budeme věnovat reakci koně na ruku nebo také ohýbání krku koně. Hlavně ve westernovém světě je tento cvik v mnoha variantách základní součástí přípravy snad všech trenérů. My si zkusíme udělat úplný základ, na který se pak dá navázat dalšími variacemi v závislosti na směřování jezdecké dvojice.
Opět začínáme na provazové ohlávce, ale toto cvičení později dělám také na stihlovém udidle či hackamore. Stoupneme si vedle koně, přibližně na úroveň sedla. Vodítko si pro jednoduchost přehodím přes koně někde v oblasti kohoutku tak, abych ho nemusela neustále držet, je tak zároveň v pozici, ve které bude, až budu sedět v sedle. Je dostatečně prověšené, aby se kůň mohl pohodlně natáhnout dopředu a dolů. Pokud stojím na pravé straně koně, mám svou levou ruku položenou v oblasti kohoutku – mohu tak přidržovat vodítko, a také mi tato ruka pomáhá udržet si mou pozici, pokud by se kůň začal pohybovat. Pravé ruka sjede po vodítku, uchopí ho blíže hlavě koně a začne lehce působit směrem doprava. Pokud mi kůň věnuje pozornost, nezvyšuji tlak a v podstatě jen čekám na jeho reakci. Pokud mne kůň ignoruje, ťuknu do ohlávky, abych si získala pozornost koně a opět čekám. To, co hledám, je měkké poddání se tlaku vodítka. Nechci se s koněm přetahovat, ale stejně tak nestojím o zběsilé škubání hlavou směrem ke mně.
Nezkažený kůň často nabídne minimální, ale měkkou reakci – takovou, na které se dá stavět, pokud ji člověk ve své chamtivosti neignoruje. Opravdu jde jen o malinkaté, ale uvolněné pohyby.
Mnoho koní nabízí výrazné ohnutí, které ale není uvolněné. Pokud si v tu chvíli člověk zkrátí vodítko, a pak očekává, že se kůň v tomto výrazném ohnutí uvolní, bude zklamán. Kůň to pravděpodobně vyřeší tím, že se pokusí z ohnutí dostat škubnutím hlavou nebo ustoupením zádí. Mnohem jednodušší a efektivnější je si vodítko při výrazném ohnutí krku koně vůbec nezkrátit, umožnit koni vrátit se do polohy, kde k uvolnění může dojít a tam si počkat. Tato poloha je u každého koně jiná, ale hledala bych ji pravděpodobně někde kolem úhlu 45 °.
A jak vlastně poznat uvolněné ohnutí? Takové nejzřetelnější znaky jsou jednak psychické povolení, zmizení tvrdosti či naopak roztěkanosti koně a také plynulý oblouk krku, kdy nedochází k žádným výrazným zlomům, například v zátylku.
Takže cílem dnešní výzvy je kůň, který se na lehký tlak vodítkem ochotně a měkce ohýbá doprava či doleva.
Výzva 7 – Uvolnění jezdce
V dnešní výzvě si troch odskočíme od koní a protože se chystáme do sedla, kde budeme v návaznosti na předchozí výzvy opět požadovat od našeho koně uvolnění, zkusíme se chvíli také soustředit na jezdce. Pokud je vám 30 a méně a mimo jezdectví také aktivně sportujete, můžete toto video klidně vypnout a přeskočit na další.
Pokud ale tak jako mne vás pracovní a hlavně rodinné povinnosti odvedly od aktivního sportu, pak jste možná stejně jako já po letech zjistili, že vás třeba házení hnoje a tahání kýblů s vodou – či dětí v nosítku – udržuje v jakési tělesné kondici, ale že rozsah pohybů kloubů už není to co býval, a že všechny pohyby už ze zvyku děláte jen na jednu stranu. Pak vylezete na koně a divíte se, proč tuhne a jak to že je na jednu ruku o tolik křivější, než na druhou? A proč to tak mají všichni koně, které jezdím?
Ruku na srdce, za většinou problémů našich koní stojíme my, jejich jezdci. A když už se v rámci této výzvy snažíme hledat lepší porozumění s koněm a pomoci mu k lepšímu psychickému uvolnění, udělejme něco i pro to, abychom mu i fyzicky co nejméně zavazeli.
Já si svoje řešení našla ve cvičení jógy. Pomáhá mi rozhýbávat zatuhlou páteř a další klouby těla, narovnává mne, pomáhá mi lépe dýchat a soustředit se, hledat rovnováhu. Navíc ji mohu cvičit doma, stačí mi dvacet, třicet minut, abych poznala rozdíl a je to tak skloubitelné i s péčí o malé děti. (záběr, jak se do youtube vyhledávání píše joga pro začátečníky??) Ale to, že je to moje cesta, ještě neznamené, že to musí být i ta vaše.
Mojí dnešní výzvou tedy je, abyste si i vy našli váš sport, který vás oslovuje, bude vás bavit a který vám bude pomáhat odstraňovat vaše fyzické nedostatky. A nebojte se výzev, nebojte se začít od nuly. Pokud vás třeba baví plavání, nebo lyžování, nespokojte se s návštěvou bazénu či sjezdovky. Vezměte to hezky od základu – rozcvičení, zahřátí, fyzická aktivita, protažení. Sešli jsme se tady, abychom se někam posunuli, tak to celé nehoďte jenom na koně. 😊
Výzva 8 – Nasedání
Na začátku této výzvy bych chtěla připomenout, že se nemusíte věnovat jednomu cvičení stále dokola, dokud nebude dokonalé. Tato videa jsou jenom malá inspirace, kterou zakomponujete do své běžné práce a můžete sledovat, jak vám pomáhají zlepšit to, co mezi vámi a vaším koněm je. 😊
Dnes například máme na programu nasedání – nechci po vás, abyste des pouze stále dokola nasedali. Jen se nechte inspirovat, zkuste si to… a pak normálně jezděte. Jen na to nezapomeňte, až budete příště znovu nasedat.
Jako se vším, i nasedat se dá různě. Pokud jste atletičtí, je dost dobře možné, že bez jakýchkoli pouček nasedáte mnohem lépe než já. Pro ty ostatní pár rad.
Pokud máte problém dostat nohu do třmene a neskopat u toho svého koně, natočte se směrem dozadu a dejte nohu do třmene v této pozici. Uvidíte, půjde to snáz. Někdo umí elegantně nasednout přímo z této pozice, pro ostatní bude snazší se přetočit čelem ke koni.
Zůstaňte stát blízko u koně – i když to znamená vytočit koleno a kyčel, což je ostatně díky cvičení snazší. Pomůže vám to nepřetáčet sedlo na stranu a nevyvádět koně z rovnováhy.
Ruce položte shora na koně – například na krk a přední část sedla – a snažte se na ně přenést část váhy. Opět to pomůže rovnováze sedla a koně.
Při pohybu jděte přímo nahoru, s co největší vahou na rukách.
Přehoďte nohu a měkce dosedněte. Slovíčko měkce bych ráda zdůraznila. Pro koně to znamená opravdu mnoho, když mu nedrcnete do zad, ale opatrně se usadíte. Uvidíte, jak bude postupně klidnější, uvolněnější a důvěřivější, když nebude muset tuhnout proti tuhému jezdci.
Výzva 9 – Do sedla
Díky minulému videu jsme se konečně dostali do sedla. Kůň stojí, je klidný, uvolněný. Díky našemu citlivému nasednutí nemá potřebu odcházet. Pokud by přeci jen kdykoli během nasedání měl tendenci se sám rozejít dopředu, opravíme ho zvednutou rukou s otěží – jak důrazně, záleží na koni. Nemá to být přetahovaná, ale jednoznačná informace o tom, že po něm žádáme, aby stál. Ještě jednou připomínám, že tahle videa nejsou o obsedání koní, ale ježdění koní již více či méně zkušených.
Sedíme tedy na klidně stojícím koni, sami jsme uvolnění a nevybízíme žádným svým napětím koně k pohybu. Jsme spolu v pauze, což už ostatně dobře známe z práce ze země. První věc, kterou po koni budeme chtít, je mu také dobře známá z dřívější práce – ohýbání krku v reakci na otěž. Doposud jsme měli volné, prověšené otěže, jelikož náš kůň nikam neodchází a není tedy důvod ho držet. Pokud náš kůň stojí jen v případě, že máme více či méně napnuté otěže, je pravděpodobné, že se nám do předchozí spolupráce vloudila chybička. I nezkušený kůň s jezdcem prvně na zádech s ním umí v klidu stát na prověšených otěžích. Pokud to nezvládá náš jezdecký kůň, měli bychom se zamyslet nad tím proč. Pokud se vám podaří vyřešit tento problém odstraněním příčiny, máte vyhráno. Pokud ne, jsou dle mého názoru dvě možnosti – jezdit dál tak, jak jste zvyklí, do práce postupně zakomponovat v těchto videích navrhovaná cvičení a doufat, že se problém postupnou prací vyřeší. A ano, je velká naděje, že se to podaří. Druhá možnost je vyhledat odborníka, ať pomůže prací šitou na míru vám a vašemu koni. Třetí možnost a to, že byste se s koněm rozcházejícím se kdykoli povolíte otěže smířili, je podle mne holý nesmysl. Nejen, že je nepohodlné nasedat na odcházejícího koně a dost fyzicky náročné ho neustále držet, ale také to vypovídá o nedobrém psychickém stavu vašeho koně, nebo možná spíše o tom, co si myslí o spolupráci s vámi v sedle. Každopádně se s takovouto mentalitou jen těžko dočkáte psychicky i fyzicky uvolněné jízdy.
Tak tedy k věci. Sedíme na stojícím koni, v ruce držíme povolené otěže. Jednou rukou, například pravou, si přizvedneme otěže, což nám umožní chytit levou rukou jednu otěž velmi nakrátko. Pravá ruka klesá dolů, ale stále drží střed otěží. Tento pohyb je podle mne dobré mít natrénován v klidných situacích. Umožní vám to ve zlomku vteřiny zkrátit otěž v případě, že potřebujete na koně teď hned zapůsobit, ačkoli jste doteď jeli na zahozených otěžích. Díky tomu odpadá další důvod, proč jezdit preventivně na krátkých otěžích.
Čím kratší jednu otěž máme, tím citlivěji a srozumitelněji můžeme s koněm komunikovat. U mladých nebo problematických koní je dobré si otěž zkrátit opravdu výrazně, koni to usnadní chápání našich požadavků, u starších jemných koní stačí velmi decentní pohyby otěží.
Ruku s otěží vystrčíme do strany opět v takové míře, v jaké je pro daného koně potřeba – u nezkušeného nebo necitlivého koně půjde ruka výrazně do strany, koni pomůže, pokud půjde zároveň naše váha na opačnou stranu. Čím citlivější kůň, tím méně stranou potřebujeme působit. Cílem je opět minimální reakce ze strany koně, který při ní ale zůstane zcela uvolněný. Zde už platí vše tak, jak jsme si vysvětlovali v jednom z předchozích videí, s jediným rozdílem, že my tentokrát sedíme v sedle. A můžeme díky tomu na koně působit pořád uvolněně a srozumitelně, nebo mu tím naopak dáme další důvod k tuhnutí.
Volba je na nás, jezdcích.
Výzva 10 – Ustoupení zádí ze sedla
I v dnešním videu navážeme na práci ze země. Vzpomínáte, jak jsme při pohybu koně kolem nás mu ustoupili záď a on zůstal klidně a spokojeně stát? V zádi koně je jeho motor a pokud ten odstavíme, vypneme tím pohyb našeho koně, aniž bychom mu vůbec řekli, že má zastavit. Stejně tak to může fungovat u koně, který chce vyhazovat nebo se stavět na zadní – při ustoupení zádi mu to půjde dost obtížně. A pokud vám tohle nestačí, tak si uvědomte, že záď koně je zásadní i při dalších žádoucích činnostech, ať už je to spin, couvání, skákání… No, téměř při všem. A ustoupení zádí na žádost jezdce je první malý krůček k získání kontroly nad tělem koně a jeho pohybem.
My s ním začneme nejprve ze zastavení. Minule jsme trénovali ohýbání krku. Nyní místo toho, abychom koně za uvolněné ohnutí hned odměnili povolením otěže, ho naopak v ohnutí podržíme, respektive mu nedovolíme, aby se narovnal, ale naopak v tomto ohnutí ještě posuneme lehce dozadu holeň na stejné straně, jako je působící otěž, a lehce zapůsobíme. V ideálním případě kůň měkce ustoupí zádí a my ho pochválíme okamžitým povolením pomůcek. Může se také ale stát, že se kůň pokusí narovnat krk opřením se nebo škubnutím do otěže – v tom mu zabráníme působením ruky , která se s koněm nebude přetahovat, ale odťukne ho tak, aby ruka jezdce s hubou koně mohla zůstat jen v lehkém kontaktu.
Také se může stát, že to kůň nebude řešit a v pozici bude usínat. Pak si můžeme pomoci výraznějším působením patou či ostruhou – opět ani při působení holení se s koněm nechceme přetahovat, ale mít koně citlivého. Pokud si tedy nejste jistí, jak holení působit, je lepší nechat holeň jen lehce přiloženou v zadní pozici a na reakci prostě počkat. A protože žádný kůň nechce být dlouho v ohnutí, nějaká reakce dříve či později přijde – ať už se kůň pokusí narovnat tím, že narovná krk, nebo právě ustoupením zádí.
Pokud má kůň tendenci po tomto cviku odcházet dopředu, může nám pomoci jak výraznější ustoupení zádí, kdy se předek přirozeně sám zastaví, nebo zapůsobíme rukou, stejně jako jsme při práci ze země působili na vodítko.
Mladí, nezkažení koně velmi často při uvolněném ustoupení zádí jsou měkcí v celém těle včetně krku. V tom případě je od nás fér povolit zároveň působení holeně i otěže. Pokud ale, zvlášť u zatuhlých či problematických koní zjistíme, že se snaží měkce ustoupit zádí, ale tuhnou v krku, není od věci povolit působení holeně, nechat koně zastavit, ale otěž povolit, až když se koni podaří uvolnit krk.
Cvik samozřejmě děláme na obě strany. A pokud si chcete hrát dál, můžete s koněm vykomunikovat i to, která přední noha bude pivotní – zda vnitřní či vnější. Takovéto hraní nejen že zpřesní jezdcovo působení, pro kterého je později o to jednodušší takto rozdělit cvik ustoupení předkem, ale zároveň blahodárně působí i na psychiku koně a může se stát dobrým stavebním kamenem také pro couvání.
Výzva 11 – Rozejití koně ze sedla a následné ustoupení zádí
Dnes už se konečně rozejdeme dopředu. Podívejte se dopředu, rozhodněte se, že se chcete rozejít do dály a jemně přiložte holeně. Pokud se nedostaví očekávaná reakce, podpořte svou pobídku bičíkem – koneckonců sedíme na zkušeném koni a jednoduché rozejití by měl mít v malíku. Pokud nemá, nesnažte se ho rozmáčknout holeněmi, ani se nenatahujte dopředu ve snaze vyrazit vpřed. Nějaké plácátko bude opravdu efektivnější a nebudete koně otupovat na pomůcky holeněmi. Ve chvíli, kdy se kůň rozejde, nezapomeňte ho odměnit chvílí klidu. Neznamená to, že si sednete jako pecka a kůň v reakci na vás po dvou krocích zastaví. Odměnit ho klidem za rozejití znamená, že půjdete s ním – nebudete ho ani brzdit, ani pobízet, prostě se na něj naladíte a přestanete mu překážet. Jen tak se bude kůň i nadále do pohybu rád a uvolněně vracet. Pokud se rozešel jako šnek, dejte mu pár vteřin klidu ve šnečím tempu a pak ho s klidem, ale rozhodně požádejte o zrychlení tempa. A pro příští přechod ze zastavení do kroku si pamatujte, že můžete plácátko použít o něco více srozumitelněji. 😊
Sedíme tedy na koni, který jde v kroku, bez našeho dalšího pobízení, se kterým prostě společně jdeme vpřed. Pokud se zrovna nechystá zašlápnout dítě nebo vrazit do nic netušícího kolegy, můžeme si to zjednodušit a směr pohybu nechat pro dnešek na něm. Ujdeme pár kroků, 10 nebo třeba 30 pro začátek, pak se v sedle uvolníme jako při zastavování, zvedneme ruku s otěžema, jednu otěž zkrátíme a přímo z kroku požádáme koně o ustoupení zádí. Pokud měkce ustoupí a my cítíme, že v něm vyhasla energie, vše zahodíme a kůň bude uvolněně stát na zahozené otěži. Žádné napnuté otěže, naběhnuté žilky, praní se s hubou koně o každou vteřinu v zastavení. Kůň sám od sebe stojí a je uvolněný, díky ustoupení zádí.
Samozřejmě v kroku na jízdárně to je pro mnoho koní snadné, ale věřte mi, že při postupné přípravě pak tento princip funguje i v mnohem vyhrocenějších situacích.
Je to dokonce tak snadné, že někteří koně nabídnou zastavení ještě dříve, než je jezdec požádá o ustoupení zádí. To je samozřejmě náš cíl, rovné, klidné zastavení na zádi. Bohužel hodně koní i přes ochotu zastavit sebou hrkne na předek. A jelikož mne takové tvrdé zastavení nezajímá, jako první léčbu ordinuji nepřijmout takové zastavení, ale i přes to trvat na ustoupení zádí. Teprve, když cítím, že kůň lépe používá svou záď, zastavuje uvolněně, spokojeně a do klidné pauzy, mohu začít trénovat detaily korektního zastavení.
Cíle dnešního dne jsou tedy – ochotné rozejití na jemnou pomůcku, zastavení pomocí jedné otěže a ustoupení zádí. Toť vše.
Výzva 12 – Překonávání překážek (plachta, mostek, vozík)
V dnešním videu budeme opět pracovat ze země, ale stejné principy, jaké budeme používat, uplatníme i při práci ze sedla. Budeme se věnovat překonávání překážek typu mostek a plachta, ale obdobně lze pracovat i např. při vstupu do vody nebo do vozíku.
Jako vždy nám nejde pouze o bezduché splnění úkolu z donucení, ale o to, aby ho kůň vykonal v klidu, s důvěrou v člověka a s respektem k jeho požadavkům.
S nezkušeným koněm můžeme začít třeba jen s tím, že budeme kolem překážky chodit ve vzdálenosti, kde kůň překážku registruje, řeší ji, ale díky odstupu od ní nemá velký problém okolo projít. Člověk samozřejmě o překážce ví, ale v podstatě si jí nevšímá, aby svými emocemi neztěžoval koni situaci. A jelikož člověk, kterému se náš kůň již naučil důvěřovat, se evidentně překážky nebojí, je kůň ochoten se k překážce při dalším a dalším průchodu stále více přibližovat. Často projeví i snahu si překážku očichat – na nás je, abychom ho k tomu nenutili, pouze ho nerušili. Pokud se chováme klidně a sebevědomě, a koně postupně motivujeme k přiblížení se k překážce, dříve či později se na ni kůň pokusí šlápnout. Opět je potřeba ho nerušit a dát mu tolik času, kolik potřebuje. Odmění se vám svým klidem.
Pro zjednodušení můžeme plachtu zpočátku srolovat do tenkého, dlouhého tvaru, mostek překračovat napříč. Druhou možností, kterou ráda používám u koní, kteří jsou trochu hysterky a nechci jim stát v cestě při nějaké nepředvídatelné reakci, nebo také u koní, kteří nejsou dostatečně motivováni následovat člověka a nechci je za sebou tahat, je vysílání přes překážku. Tento způsob je ostatně velmi praktický i u vstupu do vody, když se člověk nechce zmáčet, nebo při nakládání do vozíku, zvlášť pokud je na to člověk sám.
Principy jsou stejné, jako u předchozího způsobu. Pošleme koně na kruh, který postupně přibližujeme k překážce. Jak rychle se přibližujeme, záleží na koni – ne tak rychle, aby docházelo ke konfliktu, ale dost rychle, aby měl kůň ještě o čem přemýšlet. Jakmile se dostaneme do pozice, kdy musí kůň šlápnout na překážku, zbytečně nespěcháme. Dáme koni čas si vše promyslet a získat dostatek klidu a sebevědomí. Nemá smysl poslušného koně přehnat přes překážku, pokud přitom není ve správném rozpoložení, aby se učil. Možná přes ni přejde, ale nic se nenaučí a my musíme pokaždé začínat znovu. Pokud ale koni dáme dostatek času na rozmyšlenou, podpoříme ho přiměřenou motivací, kůň si překážku prozkoumá, otestuje… a už nikdy ji s ním nebudeme muset řešit znovu. Pro příště si pamatuje, že mostek / plachta nekouše. Navíc se naučil, a my s ním, jak si s podobnými překážkami poradit, a každá další byť i odlišná překážka pro vás bude snazší a snazší.
Pokud chcete vyzkoušet i třetí způsob překonávání překážek, a to ze sedla, směle do toho. Principy jsou stále stejné, jen nezapomeňte, že na místo prověšeného vodítka musíte mít nyní prověšené otěže, kdykoli kůň byť i jen přemýšlí o překážce. Žádné další kouzlo v tom není. 😊
Výzva 13 – Klus v sedle a ustoupení zádí
V dnešním videu se vrátíme do sedla a nebudeme se učit nic nového, jen staré známé ustoupení zádí dovedeme o krok dál. My a náš kůň se nyní umíme rozejít v kroku a zastavit ustoupením zádi. Koně náš požadavek nepřekvapí a my umíme rozlišit, zda kůň ustupuje zádí při zastavení předních nohou, nebo to šulí motáním se někde kolem středu těla. Je opravdu důležité, aby ustoupení zádí bylo ustoupením zádí a ne třeba malým kroužkem. Malý kroužek nám sice také pomůže zpomalit prchajícího koně, ale pokud na konci kroužku povolíme otěž, kůň se opět okamžitě rozletí. Ustoupení zádí naproti tomu má zpomalovací efekt i na psychiku prchajícího koně, pokud ten toto cvičení zná z předchozích klidných situací.
V rámci této výzvy pracujeme s aspoň trochu rozumnými koňmi, nejsme tedy v situaci, kdy kůň pod námi prchá, takže každé naše ustoupení zádí nyní končí zahozenou otěží, uvolněným koněm s povoleným krkem, který sám od sebe jde rád do nabízené pauzy.
Ale jelikož víme, že ne vždy budou všechny situace tak klidné, jako je tato, připravíme se na to následnou prací. Stejně jako jsme to dělali v kroku, koně nyní v klidu, ale rozhodně naklušeme, necháme ho klusat několik kroků, poté si zasedneme, zkrátíme starým známým způsobem jednu otěž a přivedeme koně přímo do ustoupení zádí. Je to trochu zbrklejší pohyb, než pokud jdeme do ustoupení zádí z kroku, ale nebojte se toho. Zůstaňte sedět rovně, a kůň vás pohybem provede. Končíme klidným stáním, ať už nám to trvalo dvě otočky, nebo jeden krok.
Tím, že pracujeme v klusu, se nám výrazněji vyjeví všechny problémy, které jsme v krku úspěšně ignorovali. Kromě již zmíněného rotování kolem středu těla či pohybu na malém kruhu, můžeme očekávat také praní se s otěží. A já jsem jako vždy ráda, když problémy vylezou na povrch. Raději je řeším v klidné kontrolované situaci, než abych je odsouvala do pozadí a čekala, až vybouchnou v tu nejnevhodnější dobu.
Cíl dnešní lekce je tedy jasný: klus – ochotná reakce na otěž – ustoupení zádí – klidné uvolněné stání.
Výzva 14 – ustoupení zádí za pohybu
V dnešní poslední praktické lekci se konečně dotkneme něčeho opravdu jezdeckého, za co nás třeba pochválí i náš drezurní trenér. Budeme ustupovat zádí za pohybu. Jedná se o jeden z celé řady pohybů na dvou stopách, který má blahodárný účinek nejen na tělo koně, ale i na jeho psychiku. Takže ačkoli tato výzva pomalu končí, vy určitě nezůstávejte jen u tohoto cviku. Otevírají se vám dveře do úplně nové dimenze a brzy zjistíte, že ustoupení zádí je jen malý krůček. Já ho vybrala proto, že logicky navazuje na předchozí lekce a je poměrně snadné se ho naučit, ale rozhodně stojí za to u něj neskončit.
Díky tomu, že svého koně neustále nepobízíme, ani ho nedržíme zpátky otěžemi, má už náš kůň klidný, pravidelný, dopředný a uvolněný krok. V tomto kroku si najedeme na kruh střední velikosti a koně na něm lehce usadíme. Nyní si ho vnitřní otěží přistavíme o chlup více dovnitř a vnitřní holení posunutou dozadu jej zlehka požádáme o ustoupení zádí. Jelikož přitom nechceme ztratit dopředný pohyb, opravdu svými pomůckami na koně jen šeptáme. Pokud máme citlivého, dobře připraveného koně, ucítíme nepatrné zhoupnutí zádí směrem ven, které odměníme povolením pomůcek a pokračováním v dopředném pohybu na kruhu. Pokud nic necítíte, nevěste hlavu. Velká část koní začne na tuto pomůcku buď zrychlovat, nebo ji bude naopak s klidem ignorovat. Nezbývá, než zvýšit intenzitu pomůcek, dokud na ně kůň nezačne reagovat. V počátcích se nedivte, pokud kvůli tomu skončíte na pidikroužku a kůň ustoupí zádí pouze za podmínky, že zastaví. Vždyť jsme ho to doteď učili. Jen ho tentokrát nenechte zastavit úplně, ale hned po reakci zádí do strany jej opět energicky rozejděte dopředu. Najděte si opět svůj kruh a celý postup opakujte. Uvidíte, že po pár pokusech i ten největší ignorant nabídne drobné ustoupení zádí i na jemnou pobídku. Jen je potřeba svému koni bedlivě naslouchat a tuto jeho snahu nepropásnout. Zpočátku je totiž potřeba odměnit opravdu drobné pohyby, abychom se brzy dočkali přesnějšího kontrolovaného pohybu, který ale zároveň neztratí uvolnění.
Pro veškerou práci na dvou stopách, včetně našeho ustoupení zádí za pohybu, neboli renver????, ráda použiji jemné působení ostruh. Je totiž mnohem snazší se s koněm na těchto přesných pohybech domluvit pomocí přesného a jemného působení ostruhou, než při často hrubém použití tupé holeně. Pokud jste však ostruhy u svého koně zatím nepoužívali, bude jistě rozumnější se je naučit ovládat pod odhledem zkušené osoby.
Úvodem do práce na dvou stopách jsme tedy uzavřeli praktickou část naší výzvy. Příště si ještě popovídáme o důležitosti pauzy a pochvaly během tréninku koně, i když doufám, že na konci této výzvy bude takové povídání téměř zbytečné. 😊
Výzva 15 – pauza
Dnes vám nepředstavím žádné další cvičení, jen bych ráda poukázala na jednu věc, která nás provází od prvního videa, a tou je pauza. Společná, klidná tichá chvíle, kdy prostě jen jsme.
Pokud máte tu možnost, zajděte se podívat do stabilního, vyrovnaného stáda koní a chvíli je pozorujte. Kromě hříbat, která jako všechna mláďata, trénují svoji zdatnost a vymýšlí lumpárny, se bude zbytek koní pravděpodobně pást nebo odpočívat. A budou u toho zcela vypnutí. Žádný stres, spěch, zbytečné hádky či ambice. Jen prosté bytí.
A teď si na druhou stranu představte ať už běžný den většiny lidí, nebo přímo naši obvyklou spolupráci s koněm. Nasadit ohlávku, odvést, vyčistit, nasedlat, rychle odjezdit a u toho přemýšlet o práci, o vaření večeře, či plánovat víkend. Neustále někam spěcháme. Žijeme v budoucnosti. Tady a Teď, to zaříkadlo šťastného bytí, se musíme učit na kurzech, protože v běžném životě na žádné „teď“ není čas.
Bytost, pro kterou je poklid a šetření energií základem přežití, sebou bereme do světa spěchu a stresu. A pak se divíme, že koně můžeme nasedlat pouze uvázaného. Že se kůň rozchází již během našeho nasedání, na vyjížďce spěchá za ostatními koňmi a když zastavíme, opírá se do otěže, hrabe, je nervózní. Ale to není kůň, kterého vidíte se stádem na pastvinách. Tohle je kůň v přítomnosti člověka. Člověka, který se chová nepředvídatelně a nepochopitelně.
A já pevně doufám, že na konci této výzvy je pro vás a vašeho koně toto chování minulostí. Že jste dokázali si práci s vaším koněm užít, dokázali jste z jeho chování vyčíst jeho pocity a reagovat na ně, dokázali jste mu srozumitelně říct, co od něj očekáváte a odměnili jste ho za každou snahu. A tou největší odměnou pro koně je právě pauza – ta jedinečná chvíle, kdy se to lidské stvoření plné stresu, obav a očekávání, konečně uvolní, všechno pustí a prostě jenom je. Tady a teď. V poklidu či uvolněné radosti.
Tato pauza má mnoho podob. Od dlouhé, výrazné pauzy při prvních pracích s koněm ve volnosti, přes klidné stání po té, co jezdec nasedl, nebo se koni a jezdci povedl nějaký nový pohyb, až po kratičké pauzičky mezi jednotlivými cviky u špičkových sportovních koní, které koni zas a znovu opakují, že dělá správnou věc. Jsem přesvědčená, že bez správného použití pauz, uvolnění tlaku, ať už v zastavení nebo během pohybu, nelze natrénovat kvalitního sportovního koně, ani mít dobrý vztah s psychicky vyrovnaným, rekreačním koníkem.
Na druhou stranu lze špatným načasováním uvolnění tlaku naučit koně i věci, které u nich běžně podporovat nechceme. Věřím však tomu, že vám tato výzva pomohla vykročit na cestu správným směrem ke spokojenému, funkčnímu vztahu mezi vámi a vaším koněm.
Děkuji za sledování a přeji mnoho krásných chvil ve společnosti těchto nádherných bytostí a velkých učitelů, kterými koně bezpochyby jsou. 🙂
