Beník (arabský plnokrevný valach) je můj první velký učitel. Když ke mně přišel, mé jezdecké ne-schopnosti a jeho psychické problémy při spolupráci s lidmi mne donutily začít práci s ním úplně od nuly. Pracovali jsme ze země v kruhovce, pokračovali prací ze sedla – v kruhovce, postupně na jízdárně a až po více než půl roce jsme byli schopni absolvovat opravdu bezpečnou a pohodovou vyjížďku do terénu ve všech chodech. Když jsme pak úspěšně absolvovali vytrvalostní dostih na 45 km (čas 3:15:44, 5. místo ze 14ti startujících), kdy nám těsně po startu odcválalo pole rychlejších koní a my za nimi cválali v pohodovém tempu na prověšené otěži, věděla jsem, že jsme společně na správné cestě a že jsme udělali kus práce.

Beníka jsem měla moc ráda a opravdu hodně jsem se od něj naučila. Navíc si díky této zkušenosti velmi vážím práce s mladými nezkušenými koňmi, s nimiž při správném přístupu je práce nejen nesrovnatelně rychlejší, ale také zábavnější pro obě strany.