Tak jsem zpátky ve Státech, u Martina Blacka, člověka, od kterého se učím o obsedání a přiježďování mladých koní, o tom, jak by měl vypadat kůň po přechodu z hackamore přes two-rein na páku, o učení koní prací na kravách, lasování a vůbec všem, co je potřeba pro život na ranči. Ale hlavně o přístupu ke koním, o tom, jak být pro koně srozumitelná a čitelná. Abychom s koněm byli partneři se stejným cílem a chutí k práci, ať je jakákoliv.

Na začátku ledna jsme strávili pár dní v zasněženém Idahu, na domovském ranči Martina v Bruneau. Pak jsme i s velkým trailerem vyrazili na cesty po jižnějších státech. Velkým zážitkem pro mne bylo setkání s Margaret Dorrance, vdově po Tomu Dorrancovi. Ačkoli jsem se s Tomem přímo nesetkala, jeho učení i přístup ke všemu živému a životu vůbec pro mne zůstává jednou z nejvýraznějších inspirací.

Pak nás čekala týdenní klinika v centru nejvýznamnějšího z Parelliho instruktorů. Na place se sešlo mimo jiné asi deset profesionálních parelliho učitelů. Základní jezdectví, práce s krávami, lasování.

Po té jsme se přesunuli do Las Vegas v Nevadě, kde se konal třetí ročník setkání horsemanů následujících učení Raye Hunta, potažmo Toma Dorrance, pod názvem Legacy of Legends. Studenti obsedající hříbata pod vedením Bucka Brannamanna, working cow horse lekce Jatona Lorda, cutting Wayna Robinsona, a další. Pro mne byly největší inspirací lekce parkurové trenérky Melanie Smith Taylor, důkaz toho, že dobré jezdectví je jen jedno, nezávislé na sportovní disciplíně.