Nuno Oliveira – jezdecký mistr
„Jezdím na koních, protože je miluji.“
„Kůň se nikdy neunaví s jezdcem, který je taktní a vnímavý, protože takový jezdec nikdy nebude od koně požadovat to, co je nad jeho možnosti.“
Nevím, jak vy, ale já mám pocit, že na každém kroku potkávám dokonalé trenéry koní a jezdců. Přečetli jednu dvě knížky, byli se podívat na pár seminářích, v lepším případě jezdili v mládí pod drezurním trenérem. A pokud strávili několik týdnů v zahraničí a koukali pod ruce úspěšnému trenérovi, tak to už zajisté umí úplně všechno, zodpoví vám se skálopevnou neotřesitelností všechny jezdecké otázky, a nefunguje-li váš kůň pod jejich vedením dle vašich představ, je na čase si zaplatit další měsíc výcviku koně, sérii tréninků vás obou a pak koně stejně prodat, protože jeho stavba těla/hříběcí odchov/způsob obsednutí/předchozí zkušenosti prostě nelze korektním tréninkem překonat. A trenér má vždy pravdu. Nikdy se nemýlí. Všechno už umí.
A tak se pak ptám, proč tedy není celý jezdecký svět zaplaven dokonale přiježděnými koňmi, chodícími měkce a uvolněně, lehkými a prostupnými na pomůckách, hrdými a energickými?
Proč pak jako na zjevení z jiného světa koukáte na video jezdce, jehož koně našlapují v kroku měkce a energicky jako kočkovité šelmy, s pružným hřbetem předvádí dokonalou piafu a přeskoky každý cvalový skok dělají s takovou samozřejmostí, že musíte video přetáčet zpátky, abyste uvěřili tomu, co jste právě viděli?
Věřili byste, že tento jezdec, s pružným funkčním sedem, jezdící na mnohých z těchto videí na koních nepřiježděných, konstitučně odlišných a lišících se i psychickým přístupem ke spolupráci s člověkem, přesto předvádějící s koněm souhru o jaké se nám ani nezdá, že tento jezdec i ve svém pokročilém věku, kdy ho svět již uznával za jednoho z největších jezdeckých mistrů 20. století, čítal do brzkého rána knihy klasických mistrů uplynulých staletí, když hledal odpovědi na jezdecké otázky, a ve čtyři ráno ve své koupelně meditoval nad jezdeckým problémem, který mu vyvstal u nového koně? Jezdec, který dopodrobna prostudoval a odzkoušel techniky La Guérinièra a Bauchera , ač následovník francouzské jezdecké školy nebál se hledat inspiraci u německých mistrů, a který sám nevyvinul novou metodu či jezdecký systém, ale byl schopen vcítit se do potřeb koně a v každou vteřinu reagovat tak, aby lehce a nenásilně přivedl koně tam, kde přesně ho chtěl mít. Konkrétní kůň, konkrétní chvíle, konkrétní přístup. I díky těmto dovednostem – citu, načasování a rovnováze – byl schopen sedat na těžko jezditelné koně a předvádět s nimi jezdecké umění na úrovni, o které my, obyčejní smrtelníci, budeme jen zpovzdálí snít.
Ne náhodou používám tato tři kouzelná slůvka – cit, načasování a rovnováha, slova tak často spojována s osobností Toma Dorrance. Ač se s Tomem nikdy nesetkali, přesto v jejich myšlenkách a postupech najdete až dech beroucí paralely. A není vlastně ani divu, vždyť Tom Dorrance i Nuno Oliveira měli společného učitele. Koně.
Na zmínku o Nuno Oliveirovi narazíte snad u každého drezurního autora, v češtině pak asi jen ve skriptech dr. Záliše. Pokud vládnete některým ze světových jazyků, na internetu naleznete nespočet Nuno Oliveirových citací, a také některá videa, na kterých sám jezdí vlastní i cizí koně či vede hodinu svého žáka. Není problém ve světových knihkupectvích sehnat originály i kvalitní překlady jeho knih, či knih jeho žáků s Nuno Oliveirovými myšlenkami.
V březnu pak v časopise Horseman vyjdou články dotýkající se právě Nuno Oliveiry a jeho práce.
Pokud máte zájem, pusťte si Giuseppe Verdiho a za zvuků jeho harmonické a energické hudby, kterou si Nuno Oliveira tak rád pouštěl při ježdění svých koní, zkuste chvíli meditovat nad vybranými citacemi tohoto velkého mistra. Snad vám budou stejnou inspirací pro práci s koněm, jakou jsou pro mne.
Abych zúžila široký záběr Nuno Oliveirova učení, vybírám citace zaměřené na obecnou filozofii jezdectví a práci s mladými koňmi.
„Při obsedání mladých koní má být kůň trénován tak, aby byla v první řadě zachována jeho rovnováha, je potřeba se soustředit na kulatost jeho kroků, zvýraznit akci zadních nohou pro vzdání pocty krokům předních nohou.“
„Je dobré přesně stanovit, jakou míru relaxace a jakou míru stimulace při práci s mladým koněm použít.“
„Bylo by velkou chybou použít při prvních lekcích koně udidlo. Nejlepší je použít běžnou stájovou ohlávku s otěžemi připnutými ke stranám.“
„Nejdůležitější věcí od samého začátku je okamžitý dopředný pohyb; cokoli, co sebereme z kmihu, je špatně pro pokrok ve výcviku.“
„Mé požadavky by nikdy neměly přesáhnout schopnost koně porozumět, a kůň by měl být na konci lekce zanechán s přáním pracovat více, než o kolik jsem ho požádal.“
„Umísti koně do pozice a nech ho to udělat.“
„Talentovaný taktní jezdec odmění nejnepatrnější náznak poslušnosti části svého koně, který pak na další požadavky bude reagovat klidně, sebevědomě a příjemně.“
„Je nezbytné mít výborné schopnosti, abychom dosáhli této jezdecké úrovně. Nicméně bez taktu jsou všechny schopnosti světa bezcenné.
Pouze člověk, který miluje koně, rozumí jim a cítí jejich potřeby může mít jezdecký takt.“
„…budu se učit až do dne mé smrti, ježděním, studiem, hlubokým přemýšlením a pozorováním.“
„Jsme to my sami, kdo brání koni, aby předvedl cvičení korektně.“
„Kůň musí bez odporu porozumět a přijmout jakýkoli požadavek ze strany jezdce.“
„Odměňte koně pokaždé, když udělá, o co jste ho požádali. Nikdy nežádejte více, než je schopen dát.“
„Udělejte z koně společníka, ne otroka, a pak poznáte, co je to opravdový přítel.“
„Jezdecké umění je harmonií mezi jezdcem a koněm. Umění je přeměna vystupňované techniky, a umění je možné jen pokud člověk zahodí svou ješitnost a hledá pouze krásu, je nadšený a milující.“
