Po návratu ze Slovenka a přestěhování zpět do Jeseníků i s mým novým koněm, anglickým plnokrevníkem Welianem, jsem byla přesvědčená o tom, že alespoň do příštího jara zůstanu doma, budu si užívat klidu, rodiny, a vůbec žít jako každý normální člověk. Uplynul přesně týden, a už jsem opět seděla v autě s jednou taškou s oblečením, druhou narvanou jezdeckýma cajkama, se sedlem a dvěma koňma ve vozíku a vyrážela na opačnou stranu republiky, na dvůr Metlice u Rožmberku nad Vltavou. Zlákala mne nabídka práce s desítkou mladých koních na obsednutí, respektive naučení na ohlávku a vodění, zvedání nohou a pod. Po příjezdu na Metlici mi bylo jasné, že tohle je ideální místo na letní pracovní dovolenou. 🙂 Osada s několika málo baráčky, rozlehlé louky ve vlastnictví majitele ranče, ohromující výhled do údolí Vltavy, kde se po ránu válela úchvatná mlha, a vyjížďky po šumavských hvozdech i nádvoří rožmberského hradu 😉

Práce s Honzovými mladými quarter horses byla – po měsících přeježďování bývalých dostihových koní – úžasný relax. Koně se narodili na pastvinách, stáje prakticky neznají, jen stádo kamarádů, kopcovité pastviny i stíny starých stromů. Člověk je za jejich života příliš neotravoval, proto všechny nové podněty přijímali s otevřenou myslí a více či méně ochotnou povahou. Po týdnu práce jsem s nimi začala pomalu ťapat po venku, a po dvou měsících jsem je postupně předala jejich majiteli a novému jezdci. Během dalších let je čeká zařazení do provozu turistiké stáje zaměřené na týdenní putování Šumavou a Novohradskými horami.

Po úspěšném sehnání stáda cca 150 krav a telat a následném lasování a značkování telat na Slovensku jsem se začala zúčastňovat podobných akcí s partou kovbojů také u českých chovatelů masného dobytka. Po vyhnání na letní pastviny je náročné dodržet povinné značkování telat. Místo honění se pěšky za každým telátkem, případně uspáváním telat na dálku, je mnohem jednodušší (a také zábavnější 😉 ) sehnat stádo dokupy pomocí koní a pak vybrané kusy zalasovat a naznačkovat. Koně dostanou práci, a naopak zaměstnanci farem si oddechnou. Od června jsme tak naznačkovali desítky telat u různých farmářů, mimojiné také na Metlici, kde jsem využila příležitosti a ke druhému stádu jsem si vzala dva měsíce obsedlou kobylku paint horse, která mi pomohla držet pohromadě stádo, zatímco ostatní kovbojové lasovali.

Mezi obsedáním mladých koní a prací kolem krav jsem si na jedno sobotní odpoledne odskočila do Libchav, kde se konalo rodinné vzpomínkové rodeo navazující na asi 25 let starou tradici prvních rodeí v Československu. Přestože můj plnokrevník není pár měsíců po obsednutí připraven vyrazit do arény, nechala jsem se zlákat rodinnou atmosférou akce a zajeli jsme si ranch roping a team sorting. Hlasitá hudba, diváci a rychlejší práce se Welianovi moc nelíbili, ale snažila jsem se nenechat se strhnout adrenalinem, ale dát Welianovi jen další zkušenost práce s krávami založenou na stejných principech, s jakými pracujeme se stádem krav na rančích. Že tento způsob práce funguje dokazují i dvě druhá místa, ale před dalším rodeem budu raději ještě hodnou chvíli pracovat na sobě i svém koni v nějakých klidnějších podmínkách 🙂

Zatím poslední akcí českých „buckaroos“ bylo opět shánění dobytka ve slovenské Kuchyni. Tentokát nás hned první den čekalo stádo cca 350 ks hovězího dobytka. Takové stádo, rozhodnuté, že do nově postavené odchytové ohrady prostě nepůjde, bylo pro osm jezdců na 200ha pastvině docela dost. Ale protože nejpomalejší cesta vede nejrychleji k cíli, po několika pokusech vychovat nejvíce zrhací krávy, se nám konečně podařilo celé stádo protlačit čtyřmetrovou branou. Pro mne osobně byla tato práce zatím nejnáročnější ze všech, ale o to důležitější zkušenost to je pro mne i mého koně. Zbytek dne jsme lasovali a značkovali letošní telata (vesměs urostlé, jarní jalovičky a býčky) a po malých skupinkách tlačili krávy do naháněcí uličky, odkud je zaměstnanci farmy dostávali do fixační klece pro odběr krve a veterinární vyšetření. Druhý den, opět těsně po rozednění, jsme vyjeli na horní pastvinu sehnat druhé stádo krav, a pak nás opět čekalo lasování a třídění. V poledne třetí den už padali únavou naši koně i my. Ale taková zkušenost rozhodně stála za to 🙂

Fotky ze Slovenska dodám později. Tady pro inspiraci jedna z krásných Jeseníků, kam můžete poslat sebe nebo svého koně na tréninkovou dovolenou 🙂 Těším se na vás 🙂